Odznaky a medaile

Medaile vznikly jako přirozený doplněk mincí. Slouží a sloužily zejména k připomenutí významných událostí, výročí či k zachycení významných osobností. Ačkoli se medaile zřejmě objevovaly vedle mincí vždy, jejich zlatý věk přichází 17. stoletím. Největší rozmach byl ve Francii, odkud se móda šířila dále. Až do začátku 19. století byly medaile raženy zejména z drahých kovů, kde četnosti vévodilo nepřekvapivě stříbro. Od 19. století se v medailérství začíná hojně používat měď, resp. její slitina, bronz.

Přelom devatenáctého a dvacátého století přinesl krátkou epizodu jménem cín. Zřejmě nejhorší numismatický materiál, který je nestabilní již při +13 °C a v mínusových teplotách je jeho degradace ještě mocnější. Tato degradace se nazývá cínovým morem, je destruktivní, těžko odstranitelná a hlavně je nakažlivá. Cínové medaile v dobrých stavech jsou tak vzácné a budou čím dál vzácnější.

Dvacáté století pak díky zlevnění technologií a široké konkurenci přineslo velký rozmach výroby medailí. Z našeho území můžeme jmenovat například pražskou ražebnu Šmakal či I. B. Pichl. Na konci devatenáctého, zejména však na počátku dvacátého století se objevuje i nový typ předmětu - odznak. Jde o podstatně menší a levnější předmět, stačí jedna raznice, materiál je levnější. To umožnilo přístup k výrobě památečních předmětů i dalším spolkům či sdružením. Zlatý věk odznaků jsou pak třicátá léta, která jsou násilně přerušena nacistickou okupací.

Po komunistické revoluci byly ražebny znárodněny. Začíná období socialistického realismu. V medailích se objevují zejména dělnická témata, odznaky zobrazují komunistické svátky či události nebo prezentují státní podniky. V pozdějších letech se i v medailích projevuje větší míra svobody. S pádem socialismu přichází svobodný trh a velké množství ražeben. Jestli tvorba nových firem dokáže odolat zubu času, stejně jako tvorba rakousko-uherských či prvorepublikových autorů a ražeben, ukáže jen čas.